P. Robert Bergman

Můžeme urážet Boha?

7. 10. 2017 15:50
Rubrika: Katechumenát

Nedávno se mi stala zajímavá věc. Dovolil jsem si někoho napomenout. Jednalo se o to, jestli je pro křesťana dobré poslouchání satanistické hudby, či nikoliv – ale to je pro toto zamyšlení vedlejší. A jak jsme si na toto téma s dotyčným psali, položil jsem jednu důležitou otázku: „Co když poslouchání satanistické hudby Boha uráží?“ Na to se mi ozval jeden nezaujatý pozorovatel a vytkl mi, že Bůh přece není žádný ješitný urážlivec. Něco jsme si o tom napsali, ale mě tato otázka leží v mysli dál. Můžeme Boha nějakým naším jednáním urážet?

 

Ano, Bůh je láska, jak píše evangelista Jan, na Ježíšovi také nevidíme, že by byl od někoho přímo uražen. A přisuzovat Bohu naše lidské postoje (zde uraženost) jistě není ten nejlepší přístup. Mnoho se mluví o falešných představách Boha jako policajta, soudce, účetního. Až se mi zdá, že někdy můžeme skončit v opačném extrému.

 

Bůh jako kámoš, Ježíš jako týpek, a oba prostě snesou všechno. Nakonec se s náma stejně smíří, vlastně o nic nejde. Můžeme si dělat co chceme, jak chceme. A to je problém. Protože pro nás přestane být bohem. Přestane být tím, kdo nám říká, co je dobré a že je potřeba to dělat. Přestane být tím, kdo nám říká, co je zlé a že je potřeba se tomu vyhnout.

 

Tím, že k Bohu zaujmeme takový postoj neublížíme Bohu, ale ublížíme sobě. Protože i když si budeme myslet, jak jsme věřící, že věříme v Boží existenci, tak budeme žít bez Boha. Bohy si budeme v lepším případě sami (sami si budeme určovat co je dobré a co ne), v horším případě se naším bohem stane Nepřítel naší spásy tím, že nás zotročí.

 

Můžeme Boha urazit? Myslím, že ne. Přecejen Bůh je láska a na tom nezměníme ani čárku. Ale jsem přesvědčen, že Boha můžeme URÁŽET. Můžeme odporovat jeho lásce k nám (mimochodem hebrejské slovo „satanas“ doslovně přeloženo je „odpůrce“). Můžeme znehodnocovat jeho dary, které nám dal, můžeme se k němu otáčet zády. Můžeme draze zaplacenou svobodu zahodit – a je úplně jedno, jestli tím, že otevřeme svoje srdce satanistické hudbě, drogám, násilí, nevázanému sexu, nebo jiným záležitostem, které všechny mají jednoho společného jmenovatele – Nepřítele naší spásy.

 

Netvrdím, že kdo si poslechne nějakou satanistickou hudbu musí být zavržen, dokonce ani že všichni uživatelé drog budou zavrženi. Neodvažuji se soudit kdo bude a kdo nebude (a za co) zavržen. Ale přesto si myslím, že některé jednání prostě Boha uráží. Nemyslím tím hříchy z lidské křehkosti, když podlehneme nějaké slabosti, nebo když se nám něco nepodaří. Myslím tím to, co uděláme s plným vědomím a svobodou proti Bohu.

 

Podíváme-li se do Písma, najdeme k tomuto tématu také leccos. „Hospodin to viděl. Odvrhl je, uražen skutky svých synů a dcer. Řekl: „Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký vezmou konec. Je to proradné pokolení, synové bez věrnosti. Popouzeli mě lžibohem k žárlivosti, svými přeludy mě uráželi; já je popudím lžilidem, pobloudilým pronárodem jim urážky splatím.“ (Dt 32,19-21) Nezapomeňme, že je to tentýž Hospodin, v kterého věříme i my, lid Nového Zákona.

 

Ani Ježíš není urážek uchráněn – „Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž podle slov Písma: ‚Urážky těch, kdo tě tupí, padly na mne.‘“ (Řím 15,3) Byly to naše urážky a naše hříchy, které na sebe Ježíš vzal a které ho dovedly na kříž. Proto nemůžeme být lhostejní. Nemůžeme říct: „Ježíši, proč bych neposlouchal satanistickou muziku: Sice je to trochu věc tvého nepřítele, který toužil tebe i nás zabít, ale tak určitě ti to zase tolik nevadí. Tak já se z toho třeba vyzpovídám a ty mi to nakonec stejně nějak odpustíš. A bude mezi námi klid.“

 

Na závěr tohoto mého zamyšlení bych rád citoval jedno místo z Písma, které je dost radikální. A mnoha lidem se nelíbí, protože by chtěli sloužit dvěma pánům. Přesto platí.

 

„Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími!

Co má společného spravedlnost s nepravostí?

A jaké spolužití světla s temnotou?

Jaký souzvuk Krista s Beliálem?

Jaký podíl věřícího s nevěřícím?

Jaké spojení chrámu Božího s modlami?

My jsme přece chrám Boha živého.

Jak řekl Bůh: ‚Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘
A proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se‘, praví Hospodin

a ‚ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu‘
a ‚budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami,

praví Hospodin zástupů‘.“

(2 Kor 6,14-18)

 

Kéž najdeme sílu, zříci se všeho, co nás odděluje od Krista.

Kéž Krista neurážíme, ale následujeme.

Kéž někdy dokážeme být radikální v lásce ke Kristu.

 

 

Sdílet

Komentáře

rob Přesně tak by se to dalo taky vnímat :) Inu teologie je někdy snazší než vidy ;)

meloun no to je, díky, já to už asi chápu. Teď jsem narazila na další podobně formulovanou větu a docela mě celá tahleta problematika zaujala ;-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio