P. Robert Bergman

Pokora Jana Křtitele a pokora Ježíšova - Svátek Křtu Páně

11. 1. 2015 20:35
Rubrika: Promluvy

V dnešním evangeliu jsme se setkali s dvěma lidmi – s Janem Křtitelem a s Ježíšem. Když se na ně podíváme, můžeme spatřit dvě věci, které bychom měli vidět i v našem životě víry. Ale my je často nevidíme, protože jsou docela těžké – a je těžké o nich i dobře a citlivě mluvit. A tyto dvě věci jsou: pokora Jana Křtitele a pokora Ježíšova.

 

Jan Křtitel vyznává: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já.“ A za námi taky přichází někdo, kdo je mocnější než my. A je těžké si to přiznat a snad ještě těžší podle toho žít.

 

Žijeme ve společnosti a prostředí, kde středem jsme my. Staráme se o své věci, své potřeby, svá práva, svou svobodu. Žijeme hodně pro sebe. A někdy žijeme dokonce hlavně pro sebe. Jako bychom my byli ti, na kterých nejvíc záleží. Jako by se naší spokojeností zlepšoval celý svět okolo nás. Hřešíme, býváme nespokojení, ubližujeme, býváme netrpěliví, někdy možná bezohlední, necitliví, soudíme a posuzujeme, a určitě ještě mnoho neřestí máme – a zapomínáme, že my tu nejsme ti nejdůležitější.

 

Přichází někdo, na kom jsme závislí, přichází ten, v jehož rukou je všechen čas – dokonce i náš čas. V jehož rukou je minulost, přítomnost i budoucnost, ten, kdo má skutečnou moc – a v neposlední řadě také ten, kterému na nás záleží více, než nám samým.

 

A býváme v pokušení ho nevidět – nebo ho přehlížet, tvářit se že máme teď důležitější věci na práci, nebo třeba na zábavu.

Sami si rozhodujeme, co je dobré a co je špatné, sami si plánujeme, sami hledíme na náš prospěch.

 

A to je pýcha – pravý opak toho, co žil a vyznal Jan Křtitel. Pokora, jak řekla sv. Terezie z Avily, mystička 16. století – a je to aktuální i dnes – pokora je pravda. Pravda o nás, o Bohu, o druhých lidech, o světě. A polovina pokory je přiznat si tuto pravdu a druhá polovina pokory je podle toho žít. Jsme pokorní? Jsme pravdiví? To jsou otázky, které by nás měli před Boží tváří, před kterou žijeme, doprovázet.

 

Druhá pokora, která by nás měla fascinovat ještě víc, je pokora Ježíšova. Nevím, jestli se vám někdy stalo, že jste viděli nějaké zlo a řekli jste si – tak s tím já nemám vůbec nic společného. Distancovali jste se od toho, nechtěli jste s tím mít nic společného, odsoudili jste nejen zlo ale i lidi, kterých se to týkalo, případně lidi, kteří ho spáchali. Tak přesně tohle Ježíš neudělal, když si stoupnul mezi hříšníky u řeky Jordánu a nechal se od Jana ponořit do vody, jako symbol pokání a očištění od hříchů. Ježíš sám nikdy nezhřešil, neudělal nic zlého – a přesto se nechal připočíst k hříšníkům, přesto na sebe vzal hříchy světa – naše hříchy. Moje, vaše, všechny. Jestli tady na světě byl někdy někdo, kdo by mohl říct: „S hříchem já nemám nic společného“, tak to byl právě ten, který si pokorně stopnul do řady a nechal se pokřtít.

 

Ježíš moc dobře věděl, že my všichni lidé jsme na jedné lodi. A že když máme loď, a plujeme na hlubině, tak je úplně jedno, kdo do té lodi navrtá díru. To jen my někdy ukazujeme prstem a říkáme – to on, to ona… A zapomínáme, že jsme všichni na jedné lodi – a že díra, kterou udělá druhý člověk je díra, která táhne ke dnu i nás.

 

Ježíš narozdíl od nás na palubě nebyl, ale sestoupil z nebe a na tuto palubu nastoupil. My to máme opačně. My na ní jsme, ale tváříme se, jako by se nás to netýkalo. A snažíme se, aspoň v naši myslích, z této lodi vystoupit.

 

V listě Galaťanům můžeme číst: „Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův.“ To je skvělá povánoční inspirace. Vánoce nám skončili, ale tato výzva a povinnost ne. O Vánocích to začalo – Ježíš ukázal svou pokoru a lásku k lidem a přišel se k nám. Chcete-li: o vánocích nastoupil na naši loď. Aby nám ukázal, že na této lodi jsme my všichni. Tak se třeba podle toho můžeme začít chovat.

 

Jak? Až uvidíme nějaké zlo nebo chybujícího člověka, je potřeba se za něj modlit. Neodsuzovat, vidět i v něm bratra nebo sestru, který udělal/a něco zlého, ale patří k nám, patří ke Kristu (ať v něj věří nebo ne) a my můžeme pomoct – slovem, skutkem, nebo třeba i jen modlitbou.

 

To je pokora Ježíšova, která nerozděluje svět na nás hodné a na ty ostatní zlé, ale která vnímá – my všichni, slabí a chybující jsme na jedné lodi – a jestli máme někam doplout, tak musíme nést břemena jedni druhých. Musíme navzájem ucpávat díry v lodi, která nás nese na druhý břeh. A nebojte se, díry do té lodi děláme všichni… Tato pokora dokáže vidět nejen sebe, ale i druhé.

 

Pokora Janova a pokora Ježíšova – ať je naší inspirací. Do Božího království bez pokory nevejdeme.

A bonus na závěr: Vedlejší produkt pokory je štěstí člověka. Zkuste to (třeba za domácí úkol) promyslet :)

Sdílet

Komentáře

růžetrnitá No, kéž bych byla aspoň v půlce.

marta-el To je síla, moc děkuju, Robe, toto jsem potřebovala slyšet. Je to takové moje téma. Svoji pýchu si často uvědomuju, ale dost často si s ní nevím rady...Přála bych si myslet především na druhé a ne na sebe, nebýt přecitlivělá vůči sobě, ale být citlivá a vnímavá k potřebám druhých, netrpět pocity méněcennosti (což není nic jiného než zamaskovaná pýcha) netoužit po přijetí a uznání druhých, ale přijímat sebe takovou jaká jsem a druhé takové jací jsou i s tím vším co mě na sobě i na nich rozčiluje a vytáčí - Upřímně: strašně těžký úkol nad mé síly, se kterým si doteďka (však už mám pořádný kus života za sebou!) neumím poradit..I s tou modlitbou za ty, kteří mě šlapou na kuří oko, to není žádná sláva - ještě tak za blízké, přátele, za lidi v těžkých situacích, prostě za ty, kteří jsou na tom

marta-el hůř,to jde dobře, ale za ty, kteří ublíží, zraní a ještě se povyšují - těm se raději obloukem vyhnu i v modlitbě :-(( A přitom! Kolikrát jsem i já ve svém životě druhým ublížila, zranila je, byla vůči nim lhostejná, nepomohla...atd. Výborné přirovnání s tou lodí, kéž by mi pomohlo uvědomit si tu skutečnost, že druzí zápasí o život, o doplutí k druhému břehu stejně jako já...Vždyť nakonec stejně si spásu sami nezasloužíme a bez Boží milosti a pomoci nic nezmůžeme...

meloun ta loď je fakt dobrá...;-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio