P. Robert Bergman

Věz, před kým stojíš – Da lifnei mi atah omed

22. 10. 2014 18:48
Rubrika: Katechumenát

 

Znovu jsem byl s našimi studenty v Terezínském Ghettu, znovu jsem byl v malé tajné modlitebně, znovu jsem rozjímal nad svízelnou a těžkou situací tamějších nedobrovolných obyvatel, z nichž téměř všichni byli zavražděni v koncentračních táborech a znova jsem uvažoval nad větou: „Da lifnei mi atah omeh – Věz, před kým stojíš, před Králem králů, Svatým, budiž požehnán.“

 

Talmudský výrok rabiho Eliezera ve mně vzbudil další otázky. Toto nabádání k vědění má hluboký význam, a může být pro mnohé impuls do duchovního života.

 

Víme, před kým stojíme? Ono to může znít na první poslech trochu výhružně – jakoby moralizující hlas: „Nezlob, velký bratr Tě vidí“. Ale ono to může být taky ujištění o Boží blízkosti a pohledu plném lásky, zájmu… V evangeliu je krásná zmínka o Ježíšovi, který se dívá s láskou na mladíka, který se ho ptá, co má dělat, aby získal věčný život. Doslova: „Ježíš na něj pohleděl s láskou.“

 

A tak mě napadají pět oblastí, kde bychom měli „vědět“.

 

V první řadě určitě v modlitbě. Bohužel se dokážeme modlit i „bez Boha“, odříkávat nějaké třeba i zbožné texty, modlit se povrchně, ani při modlitbě se s Bohem skutečně nesetkat. Někdy procházíme i krizemi, při kterých pochybujeme o smyslu naší modlitby. Zvlášť do těchto chvil potřebujeme slyšet: „Věz, před kým skutečně stojíš…“

 

Dále pak v běžném, každodenním životě. Před Bohem stojíme v každé vteřině našeho života, jen si to neuvědomujeme. Někdy na to zapomeneme, a někdy na to dokonce zapomenout i chceme, protože jinak bychom se mohli tam, kde před Bohem stojíme, také studem propadnout do země. Říká se tomu také život v Boží přítomnosti a je jedním z důležitých, ba dokonce klíčových darů Ducha Svatého. Ducha, kterého Ježíš slíbil a poslal svým učedníkům, a jsem přesvědčen, že ho chce poslat i k nám, do našich srdcí, do našich životních příběhů.

 

Třetí oblastí je hřích. I v hříchu totiž stojíme před Hospodinem. Možná sami vnímáme ten kontrast, kde se Boží světlo setkává s naší temnotou. I v hříchu se setkáváme s Bohem, ale možná ani ne tak se soudcem, ale s tím, kdo nás miluje i v našem hříchu a přichází nás z našich hříchů vysvobodit. Chce naše obrácení a život, dává nám další šance a čeká, že se v jeho přítomnosti naučíme žít tady na zemi, abychom pak „vydrželi“ jeho přítomnost v životě po životě. Nabízí nám cestu z našeho hříchu.

 

Čtvrtá oblast, nad kterou jsem přemýšlel, byly vztahy. „Věz, před kým stojíš,“ znamená, že nejen já sám stojím před Bohem, ale že před ním stojí i ostatní lidé. Možná si to (stejně jako já) neuvědomují, ale i oni jsou Božími syny a dcerami, i oni tam stojí se svými obdarováními i slabostmi. A je dobré vidět, že oni stojí před Božím pohledem plným lásky – stejně tak, jako já. Stojíme před Hospodinem společně.

 

A poslední pátá oblast ukazuje na druhou část zmíněné věty. Stojíme před Králem králů, před Svatým, budiž požehnán. Žehnat znamená dobrořečit. Když se ale občas dostaneme do nějaké těžké chvíle, tak se dostavuje pokušení Bohu vyčítat, nedůvěřovat, zpochybňovat, nevnímat, někdy dokonce zlořečit… A přitom je tak důležité přimknout se k našemu jedinému skutečnému spojenci, postavit se před toho, kterému na nás opravdu a nezištně záleží, který nás obdarovává a bdí nad námi.

 

Občas stojíme před prázdnou zdí, která nedává odpovědi, nezajímáme jí, nedává smysl ničemu, co prožíváme. Naštěstí i při tom stojíme před Hospodinem.

Občas stojíme před zrcadlem, které nás samé staví do pozice Boha, a my sami si rozhodujeme, co je dobré a co zlé a podléháme dojmu, že všechno je jen a jen naše. Naštěstí nemusíme být sami sobě bohy, protože stojíme před Bohem skutečným.

Občas stojíme jako žebráci před druhými lidmi, a žebráme o jejich slovo, o jejich přijetí, o jejich soudy, o to, čemu přiřknou nějakou hodnotu – a přitom stojíme před Hospodinem, který nás přijímá takové, jací jsme…

 

Vědět, před kým stojíme, může být velikou posilou a může nám dát kousek Božího nadhledu a svobody, ke které nás Bůh volá. Dá nám poznat skutečnou hodnotu věcí a lidí… Pomůže nám překonat chvíle starostí, obav a bolestí – už jen tím, že na ně nebudeme sami.

 

Věz, před kým stojíš… sedíš, ležíš, pracuješ, učíš se, mluvíš, myslíš, jseš …před Králem králů, Svatým, budiž požehnán…

A on stojí před Tebou a dívá se na Tebe pohledem Ježíšovým, pohledem lásky…

 

Sdílet

Komentáře

rob Jo, a původně to byla promluva na večer chval, takže jsou to spíš takové body k promluvě... :)

KataO Krásná promluva :) Díky!

kacarovi3 Někdy dost stísnujicí pocit,když si to uvědomíme.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio