P. Robert Bergman

BUBÁCI 1 – Kdo je Zlo a jeho strategie

21. 7. 2008 10:32
Rubrika: Okultismus

Pár slov předem...
Před týdnem jsem měl na plzeňském BeforeActiv8 v Bukovci nějaké povídání o okultismu. Jenže čas byl krátký a já se taky nějak zapovídal... prostě jsem to celé nestihl. A proto jsem si řekl, že bych vlastně mohl celý ten text „pověsit“ na Net. Tak jsem to rozdělil do tří částí – a je to tady.
První část je o „představení Zla“ a poodkrytí jeho strategie, druhá část o působení Zla „na tři způsoby“ a okultismu, a poslední část je celá věnována obraně před Zlem.
Tak Vám přeji pěkné počtení a mocnou Boží ochranu před tím, co je lepší držet si hodně daleko od těla (i od duše :).


BUBÁCI 1 – Kdo je Zlo a jeho strategie
…aneb zlo, magie, okultismus a podobné záležitosti

Dnešní společnost (i křesťanská) se dívá na otázky okultismu různými pohledy, které se víceméně dotýkají dvou extrémů - vidět Zlo všude nebo naopak nevidět jej vůbec. „Že hřešíme? No za to my nemůžeme, to je to Zlo, které nás k tomu svádí… Za války mohou démoni, za všechny problémy společnosti mohou také zlí duchové a za naše osobní hříchy samozřejmě bezezbytku také…“ Spíš než o hledání příčin a zákonitostí, které se okultismu týkají, se pak člověk může snažit zbavit odpovědnosti za svůj život nebo za život společnosti. Druhým extrémem je pak popírání existence zla: „Zlo? Démoni? A o jaké ošklivé pohádce pro zlobivé děti to mluvíte?“
Někdy zájem o mimopřirozené jevy (Je praktické rozlišovat mezi jevy nadpřirozenými a mimopřirozenými. Nadpřirozenými zpravidla myslíme zásahy Boha a pozitivních bytostí. Ostatní jevy, které nemají přirozený základ označujeme jako „mimopřirozené“.) a temné síly mohou způsobovat prospěchové důvody. „Co kdyby na tom něco bylo?“ „Co kdybych to mohl nějak pro sebe využít?“ To jsou otázky které se vkrádají do podvědomí mnoha lidí, kteří dnes otevírají knihy – ať už křesťanské o okultismu, nebo přímo knihy o okultismu. Dalším rozšířeným důvodem zájmu o okultismus je zvědavost. Jsou to věci skryté a skryté věci v sobě nesou schopnost přitahovat. Podobně jako „zakázané ovoce“.
Pro nás, křesťany ale musí bez výhrad platit, že i pokud se zajímáme o tyto záležitosti, musí být středem naší pozornosti Bůh. Bůh, který osvobozuje, uzdravuje, miluje a chrání. Ne bubáci a bytosti a síly zla, kteří se snaží o pravý opak…

Základním východiskem pro úvahy o démonech je, že existuje absolutní dobro – Bůh. Absolutní proto, že Bůh nejvyšší a hlavně jediný. V žádném případě nikdy nespolupracuje se zlem, protože Bůh je světlo a není v něm žádná temnota (viz. 1 Jan 1,5). Není možný žádný kompromis mezi dobrem a zlem, žádná harmonie a tím méně vyváženost, jak jí učí některé východní nauky (jedním z mnoha reprezentujících symbolů těchto nauk je symbol jing a jang). Máme Boha, který je nejmocnějším a je Světlem. Boj dobra se zlem tedy není záležitostí boje rovnocenných sil (1:1). Zlo je jednou provždy přemoženo vítězstvím Ježíše Krista – jeho smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním. Boží Nepřítel to moc dobře ví a snaží se s sebou do propasti strhnout co největší počet Božích přátel – jako výraz nenávisti a pomsty. Ale – a to je důležité – už je přemožen. Je praktické mu to připomínat, ale o tom se zmíním později.

KDO JE ZLÝ?
Když Bůh tvořil tento viditelný svět stvořil i skutečnosti, které viditelné (nebo lépe řečeno bezprostředně poznatelné) nejsou. Mluví se zde o duchovních bytostech, kteří byli stvořeni k určitému Božímu účelu. Tyto duchovní netělesné bytosti nejsou vázány ani zákonitostmi prostoru a času, jsou obdarovány velkou inteligencí a dalšími schopnostmi, o kterých jako lidé máme jen tušení.

Všechny tyto bytosti byly stvořeny jako dobré. Jenže část těchto bytostí se vzepřela Božímu plánu se světem a s člověkem a odepřela Bohu svou poslušnost a tak se některé z nich staly bytostmi, které se postavili proti Bohu – bytostmi zla. Katechismus o nich říká: „Radikálně a neodvolatelně odmítli Boha a jeho vládu - ve svobodné volbě.“ (KKC čl. 392) Kořenem jejich hříchu se zřejmě stala pýcha – nepřijali Boží plán s člověkem, při kterém se Bůh sám stal člověkem (ne andělem). Člověkem, který je v bytostném řádu daleko níže než andělé. A část duchovních bytostí zde „vyřkla“ ono známé „non serviam“ – nebudu sloužit – a tak se z Božích poslů a služebníků stala Božími odpůrci. Protože se tato volba odehrála mimo náš vnímatelný čas, nemůže být tento hřích přikryt Božím milosrdenstvím, jako v případě hříchu člověka, za kterým následuje lítost a obrácení. Padlí andělé již po pádu nemají možnost litovat a proto jejich „osud“ bude trvat až do okamžiku, kdy Bůh zničí smrt a její říše (Zj 20,14).

Těchto duchovních bytostí je celá řada a podobně jako i mezi anděly máme archanděla Michaela (Dan 12,1; Zj 12,7), tak i mezi anděly temna máme jejich „vůdce“. Toho nazýváme různě podle pohledu a tradice. Nejrozšířenějšími jsou je označení: Satan (pochází z řečtiny Satanaj a znamená Odpůrce), Ďábel (opět z řečtiny Diaboloj – ten, který rozděluje) a Lucifer (z latiny – znamená „světlonoš“ – ukazuje původní vlastnost anděla, který měl nosit světlo a nyní je nositelem temnoty). Jako přední mezi temnými silami a zlými duchy vládne nad jejich silou.

Zlý duch je tedy duchovní (netělesná) bytost, která oplývá relativně velkou inteligencí a jejímž hlavním životním programem je odpor vůči Bohu a všem jeho záměrům. Ten se projevuje nenávistí a touhou po moci, která náleží pouze Bohu. To můžeme vypozorovat ze symbolické nabídky prvním lidem – „budete jako Bůh…“ (Gn 3,5)

Ještě dvě důležité vlastnosti zlého ducha stojí za připomenutí – první z nich je ďáblova lež. Jan ho ve svém evangeliu nazývá lhářem a otcem lži (Jan 8,44). Lže v mnoha ohledech – o své moci (on jí nemá, ale tváří se jako největší král), o nabídkách pro člověka (které vedou ke smrti a zavržení, a ne k naplnění lidského života), o Božích záměrech (krásný příklad v situaci okolo prvního hříchu v Bibli) a v mnoha dalších. To dokazují i zkušenosti exorcistů, na které ďábel při modlitbě exorcismu mluví a snaží se je od úmyslu a úsilí osvobodit člověka odvést.
Ta druhá důležitá vlastnost spočívá v nerespektování svobody člověka. Bůh daroval člověku vzácný dar svobody – aby člověk byl schopný milovat (Boha, druhé lidi…). A právě dar svobody, kterého se zlý duch zřekl svým hříchem mu je trnem v oku. Proto se snaží člověka jeho svobody zbavit. Používá k tomu všechny možné závislosti a spoutanosti, které svobodu člověka omezují. A pokud to Bůh i člověk dovolí učiní jej otrokem nějakého zla úplně.
Tyto dvě vlastnosti zla (lež a nerespektování svobody) spolu hluboce souvisí. Můžeme to vidět na jedné Ježíšově větě, která v sobě má velikou sílu: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8,32) Člověk, který prožívá pravdu – ať už pravdu o sobě, o druhých lidech nebo o Bohu, nebo i Pravdu jako osobu Ježíše Krista (srv. Jan 14,6) – a je svobodný (není otrokem zla ani hříchu) – to je skutečný Nepřítelův nepřítel.

Ale Bohu díky – „Satanova moc není neomezená. I on je pouze tvor, sice mocný, protože je čirý duch, ale přece jen tvor: nemůže zmařit budování Božího království.“ (KKC čl. 395) Otázkou zůstává, proč vlastně Bůh démona nezničí a nedopřeje lidem klidný bezstarostný život bez nebezpečí zavržení. V Katechismu se můžeme dočíst, že „i když satan působí ve světě z nenávisti k Bohu a k jeho království v Ježíši Kristu a i když jeho činnost působí vážné škody - duchovního rázu a nepřímo i fyzického - každému člověku i společnosti, tuto činnost dopouští Boží prozřetelnost, která silou i mírností řídí dějiny člověka i světa.“ (KKC čl. 395) Tragédií ďábla je pak to, že přesto, že se snaží ze všech sil působit zlo, Boží moc je dokáže proměnit v dobro – a tak věci, které člověka od Boha oddělily k Bohu nakonec přivádějí a stávají se pramenem Boží milosti a odpuštění. Například pokud někdo z ďáblova pokušení zhřeší, svůj hřích pozná, zřekne se ho, vyzná ho před Bohem a přijme odpuštění, pak se stává pramenem nekonečného Božího milosrdenství. Boží dopuštění této ďáblovy činnosti je velké tajemství, avšak my víme, že těm, kdo milují Boha, všecko napomáhá k dobrému." (KKC čl. 395 a Řím 8,28)

STRATEGIE ZLA
Strategie zla vychází z označení „Ďábel“ – ten, který rozděluje. Jeho cílem je několik rovin rozdělení. V první řadě se snaží oddělit člověka od Boha. Bůh člověka miluje a touží mu žehnat a chránit ho přede vším, co by jeho cestu ke spáse mohlo ohrozit. Pokud se totiž člověk (ať už z jakéhokoliv důvodu) této Boží ochrany zříká a sám sebe vystavuje nebezpečí zla je jeho pád a oddělení od Boha pro Božího Nepřítele hračkou.

Zvláštním případem je snaha oddělit člověka od vědomí (!) Boží lásky a Božího přijetí. Názorný příklad máme v oblasti hříchu o které ještě bude řeč dále. V případě, že člověk zhřeší, démon se ho snaží „odlákat“ dvěma způsoby.
To že je nějaký závažnější hřích ztrátou Boží milosti, to je jasné. Ale Ďábel se snaží tento hřích ještě více zveličit. Vzbuzuje příliš velké výčitky „To je tak hrozné, že mi Bůh neodpustí.“ „To ani nemohu ve svátosti smíření vyslovit.“ „Kněz omdlí, zpovědnice spadne.“ A tyto výčitky nezpůsobují tvůrčí lítost - lítost, která vede k nápravě a k obrácení se zpět – k Bohu a k jeho velké lásce a milosrdenství, ale naopak – vede podobně jako první lidi po jejich prvním hříchu ke strachu z Boha, který způsobí, že se člověk před tou samou Boží láskou ukryje (Gn 3,10). A tak si vlastně uzavírá jedinou dobrou cestu z problému, stává se osamoceným a pro další útoky zranitelnějším. Asi všichni máme zkušenost, jak mají hříchy „schopnost a snahu“ se hromadit.
Neméně zákeřnou metodou je utlumení těch „správných“ výčitek, ve kterých nám naše svědomí signalizuje, že „něco“ není v pořádku. Člověk si pak říká: „To je v pohodě, nic se neděje.“ A hříchy se shromažďují, člověk si na ně pomalu zvykne, vytvoří si návyky a závislosti – a využití Boží milosti jako ochranného štítu klesá… Nakonec se člověk octne ve stádiu závažných hříchů a ďábel změní strategii „popírání“ na výše popsanou strategii „zveličení“.

Někdy je těžké rozlišit, co je Boží a co ne, co je bezvýznamné a co je nástrahou Nepřítele. Můžeme si však pomoct kritériem, které nám dal sám Pán: „Podle ovoce je poznáte“ (Mt 7,16) Písmo uvádí, že plody Ducha Svatého jsou láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání (Gal 5,22-23). A z Písma můžeme také vyvodit, že plody zlého jsou strach, rozdělení, beznaděj, nedůvěra, nenávist, lhostejnost, izolace a mnohé jiné. Pokud se člověk zodpovědně dívá na konečný rozměr svého jednání, ve většině případů by měl být schopen působení zla a dobra rozlišit.

ZUŘIVÝ PES
Mám velmi rád jeden obraz, na kterém zákonitosti působení zla můžeme jasně postřehnout. Je to obraz velkého, silného, hladového a zuřivého psa, který je uvázán na silném řetězu. Pes je samozřejmě symbol ďábla, řetěz pak je nástroj Boží ochrany, aby pes nemohl bezhlavě volně běhat a škodit a zabíjet. Hranice působnosti psa je dána délkou řetězu, který je důkazem Boží vlády nade vším a důkazem toho, že Bůh člověka miluje a nabízí mu svou ochranu. Ochranu, proti které je zlý duch absolutně bezmocný. Jediné, co ďáblovi zbývá je různými lákadly a lstí vylákat člověka, aby se z Boží ochrany vzdálil a stal se zranitelným – lépe řečeno, aby překročil onu hranici řetězu, kde již není pod Boží ochranou a je vydán napospas zlu. Samo překročení hranice k vážnému a radikálnímu konfliktu se Zlým ještě vést nemusí. Ale může…

Pokračování příště...

Sdílet

Komentáře

Vojta Krejzar napadá mě jedna myšlenka:(už nevím, kdo je autorem) Největším triumfem Satana je, že přesvědčil člověka, že neexistuje.

tefila No to s tím poznáváním po ovoci je fakt. A po vyslechnutí přednášky jednoho exorcisty mě napadá ještě jedno "doplnění" k rozlišování - platí to velmi dobře zvláště u rozlišování, např. zda onen skvělý léčitel má své schopnosti od Boha nebo od Ďábla (nehledě na to, co si on sám myslí) a totiž tzv. MÍRA SV. IGNÁCE - to jest, že každá dobrá věc je dobrá ve svém počátku, průběhu i konci.
To jest, pokud někdo pracuje(nebo to aspoň tvrdí) s božím darem, není možné, aby jeho samotný život nebyl požehnaný.
Přeloženo do reálné situace - pokud je nějaký léčitel "šťastně rozvedený", blízká i vzdálená rodina v troskách a čiší z něj pýcha, tak asi původ toho daru nebude z nebe...

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio