Kananejská žena

Kananejská žena - 20. neděle v mezidobí A

Evangelium – Mt 15,21-28
Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Když jsem pročítal ten dnešní úryvek evangelia, přišel mi dost divný. Hned na začátku kananejská žena křičí na Ježíše: „Smiluj se nade mnou.“ Byla na první pohled zbožná, vědomá své hříšnosti. Byla dobrá matka, která nasazuje sama sebe za svoji dceru. Poznala, že Ježíš není jen nějaký učitel (jakých bylo tehdy v Izraeli mnoho). Dokonce ví, že Ježíš je z rodu krále Davida – ona ho dokonce znala! Křičí, že její dcera je posedlá – s tím měl Ježíš dobrou zkušenost, vždyť sám osvobozoval posedlé… A nic. On jí neodpověděl ani slovo. Jak trapná musela být ta situace. Paní křičí, dokonce z dobrého důvodu – a křičí tak, že i učedníkům to vadí a prosí Mistra, ať jí aspoň pošle pryč. A Ježíš, jí pořád ještě neřekne ani slovo a začne mluvit o nějakých ztracených ovcích domu Izraelského.

A teď to začne. Ona mezitím přišla k Ježíšovi – to je důležité. Možná že křičela, protože byla daleko. A Ježíš jí neodpověděl proto, že na ní nechce křičet na dálku. To je první velmi důležitý detail – ještě se k němu vrátím.

Pak s ní Ježíš začne mluvit. Ale co jí říká? Nemluví s ní o její dceři, ale mluví o nějakých psech – on jí dokonce označuje za psíka. Přesněji řečeno její ubohou posedlou dceru. Uzdravit jí by bylo vzít chléb dětem (které jsou vždy na prvním místě) a hodit to psům. (To ještě nebyla taková zvrácená doba jako je dnes, kde spousta lidí považuje své pejsky za daleko přednější než lidi. Dneska by Ježíše kamenovali za tuto větu ochránci zvířat jako za projev nesnášenlivosti a rasismu.) Přijměme, prosím, fakt, že normální je nasytit nejprve lidi – děti, a pak až teprve psy. Už jen proto, že tamější kultura nežila v nadbytku jako my, a hlady se běžně umíralo – nejen zvířata, ale i lidé – tam nejde o pamlsky, ale život.

Jak to muselo být pro tu ženu ponižující. Nevěřím, že jí nenapadlo: „Tak ho pošli do háje, odejdi od něj a běž za svojí dcerou…“

Ale ta paní se nenechá odbýt. Mně se strašně líbí, jak začne Ježíše přemlouvat, a přitom začne poměrně logicky argumentovat. Jí je jasné, že bez Krista se její dcera neuzdraví – že nebude vysvobozena. A tak s vidinou, že Ježíš je jediná její naděje a že teď jde o všechno, se začne s Ježíšem hádat: „I psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“

A další bomba – Ježíš jí neříká: „Ženo upovídaná, nehádej se se mnou, běž pryč!“, ale: „Ženo, jak veliká je tvá víra!“ Proč?

Myslím, že většina z nás by vstoupila do konfliktu a nakonec by se s ní pohádala. Jak Ježíš přišel na velikost její víry? Nejen že se nenechal vyprovokovat, ale udivuje mě Ježíšova citlivost – on opravdu poslouchal, co mu ta žena povídá. Když my se hádáme, tak většinou poslouchat přestaneme, ne?

Klíčem k pochopení budou ty stoly. Jestliže ze stolu padají kousky jídla, tak to znamená, že na tom stole je jich dost. To znamená, že ten stůl je plný – a když něco spadne, tak něco spadne – je to víra v hojnost. Zde v Ježíšovu hojnost. A hojnost je znamením Boha. To je to, co chybělo mnoha židům, farizeům, mnohých učitelům zákona, a co chybí i nám – a proto se u nás nedějí veliké zázraky. Máme problém s vírou v Boží hojnost.

Věříme, jako by náš Bůh byl skrblík, který děsivě přesnou váhou váží každý gram milosti, který nám po dlouhém přemlouvání nakonec hodí na zem, jako psíkům. A to je strašná křivda. Málo věříme, málo známe hojnost našeho Boha, málo vnímáme Boží dary. Proto je nám nabízeno hodně, ale máme málo, protože si málo bereme. Problém je v naší víře, ne v Boží štědrosti.

Co si z tohoto příběhu můžeme odnést? Ježíš nás nechá přijít k němu. Nebude se s námi překřikovat na dálku. Teď nemyslím vzdálenost fyzickou, ale vzdálenost života. Hodně lidí by chtělo zázraky, ale Boží blízkost, změnit něco ve svém životě – to už ne. Jestli s Bohem nechceme mluvit tváří v tvář, jestli nechceme, aby Bůh do našeho života přišel, tak se nám může stát totéž co té ženě – budeme křičet, ale odpověď nedostaneme – dokud my sami nepřijdeme blíž. I my musíme udělat pár kroků. Ježíš někdy mluví i tím, že mlčí.

Ztracené ovce domu Izraelského – to jsme my všichni. Vzpomeňme na podobenství o ztracené ovci. Všichni jsme hříšníci, všichni jsme slabí lidé – k nám všem je Ježíš poslán. Nejde o národnost, o rasu, o společenské postavení. Ježíš přišel ke všem.

Ta žena se nenechá odbýt. To je krásný obraz vytrvalosti v modlitbě. Asi všichni máme zkušenost s nevyslyšenou modlitbou, kdy Bůh jakoby mlčí. Podle vzoru té ženy vede cesta v přiblížení se ke Kristu, a v rozhovoru s ním. S důvěrou, že Ježíš slyší každé naše slovo.

Víra v Boží hojnost. Důležitá věc. Když nebudeme věřit v Boží hojnost, nedokážeme přijmout nic z toho, co nám Bůh nabízí.

A ještě jeden pěkný detail na závěr – to označení „ženo“. Předevčírem jsem poslouchal jednu přednášku o tom, že Ježíš takhle v evangeliu řekl Panně Marii, když oznamovala, že při svatbě v Káně Galilejské došlo víno. A když jsem se díval do Evangelia, tak jsem našel, že stejně říká té kananejské ženě (o které uvažujeme), ženě která byla 18 let shrbená a Ježíš jí uzdravil, dále hříšnici přistižené při cizoložství, Samařance se kterou debatoval u studny a nakonec pod křížem tímto slovem opět označil Pannu Marii, když jí svěřoval Janovi. Tato pestrá společnost krásně ukazuje Ježíšovu cílovou skupinu. Přišel k Panně Marii, aby skrze ni vstoupil na tento svět, přišel osvobodit spoutané zlem, přinést odpuštění a obrácení hříšníkům, přišel ukázat cestu ke spáse a celé toto své poslání dokonal na kříži. A na tom také vidíme velikou důstojnost ženy a velikou důstojnost člověka.