Osm let

Osm let.

Poznal jsem některé krásy i těžkosti kněžství.

Vzpomínám na farnosti, kde jsem sloužil,

na všechny bratry a sestry, které Bůh skrze mě obdaroval svátostmi,

na všechny blízké, kteří mě mají rádi a díky kterým nejsem sám,

na všechny lidi, které jsem na své cestě potkal,

a také na všechny, se kterými jsem se rozešel…

Vyznávám, co se mi nepodařilo, své slabosti,

a to, co všechno jsem od Boha nezaslouženě dostal.

Myslím na naději, Boží lásku k člověku a smysl pozemské pouti.

Děkuju…