P. Robert Bergman

Nekrásný ztráty – aneb hodnotu věcí a vztahů poznáme až když o ně přijdeme

29. 5. 2014 11:21

 

Jak jde čas, mnoho věcí a vztahů získáváme, a mnoho věcí a vztahů ztrácíme. A o většině z nich nemůžeme říct, že by to byly „Krásný ztráty“, jak zní název známé kavárny. Některé ztráty nejsou krásné a bolestivě připomínají hodnotu ztraceného. Vztahy, přátelství, chvíle, možnosti, práce, místa… Kolikrát si člověk za život řekne ono: „Kdybych byl býval věděl…“

 

Nejtěžší kapitolu „nekrásných ztrát“ tvoří právě vztahy. Vztahy v rámci rodiny, vztahy partnerské, přátelství. Myslím, že každý vztah má svá slabá místa, a necitlivé zacházení jej může poničit. Každý vztah, i přesto, že třeba unese mnoho, má svou kapacitu a své limity. Je-li přetížen, tak se zhroutí. Někdy spravit lze, někdy ne. Nejhorší asi je, když vztahy pokládáme za samozřejmé a nedíváme se, co některé naše kroky nebo slova mohou způsobit.

 

Nepomůže pláč, někdy není možné rozbité opravit bez újmy na kráse – a někdy není možné rozbité opravit vůbec. Zvlášť vztahy dokážou být pevné, ale křehké – jako sklo. Neopatrné „správné slovo“ dokáže napáchat nevratné škody. Nepomůže sebeospravedlňování, nepomůže argumentace, nepomůže bolest… S Herakleitem je možné konstatovat: „Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš…“ V mezilidských vztazích někdy nepomůže ani odpuštění…

 

Nedávno jsem byl svědkem skoro až bohorovného konstatování: „Ano, ublížil jsem ti, ale nadále tě považuji za přítele.“ Vidím v tom známku neuvědomnění si hodnoty přátelství a hodnoty druhého člověka. Hodnota se nedá vytrucovat, koupit ani nařídit. Dá se pouze přijmout. Snad jen pýcha si může myslet, že je možné druhého člověka vmanipulovat do vztahu, který se právě hodí. Možná se někdo může domnívat, že na přátelství nebo lásku máme nárok, ale já jsem přesvědčen, že takové věci se nárokovat prostě nedají.

 

Dá se s tím něco dělat? Částečně možná ano. Můžeme poznávat hodnotu věcí a vztahů i dřív než o ně přijdeme. A můžeme si jich vážit a pečovat o ně, případně jejich ztrátě dokonce předejít. Říkejme tomu třeba prevence. Často se také můžeme poučit z chyb – ať už vlastních, nebo z chyb druhých lidí. Jen člověk, který zná hodnotu přátelství si ho patřičně váží, jen člověk který zná krásu i bolest lásky je schopen opravdu milovat.

 

Ten, kdo „zná hodnotu“ se chová zodpovědně. Vidí poklad, který mu byl svěřen a ví, že o něj nechce přijít. Zbytečně neriskuje, nezkouší co vydrží a nehazarduje. Naslouchá, aby mohl reagovat, hospodaří moudře. Užívá si, ale zároveň svůj poklad opečovává. Vidí nejen sebe a své potřeby, ale také druhého člověka s jeho potřebami.

 

I přes všechnu opatrnost můžeme o leckteré vztahy přijít. Balzámem pro duši pak může být vědomí: „Hodnotu jsem viděl a udělal jsem všechno, co šlo.“ Ne, to není alibismus. Nakolik je to pravda, natolik je to útěcha. (Jen to neplatí obráceně: nakolik je to útěcha, natolik to ještě nemusí být pravda.) Zvlášť v případech (náhlého) odchodu někoho blízkého je důležité vědět, že jsme ho měli nejen rádi, ale že jsme mu to také dali najevo.

 

Důležité pro život člověka je nepřijít o podstatné: o život, o víru, o naději… Až jednou přijdeme k Bohu, tak uvidíme vše v pravém světle a v pravdě, poznáme skutečné hodnoty, své chyby a zaváhání. Máme naději, že pak už budeme nejen vidět, ale že budeme vše hodnotné a podstatné prožívat. Až nastane to, co krásně pojmenoval prorok Izaiáš a co je podobně obsaženo i v knize Zjevení: „A setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.“ (Zj 21,4)

 

Přeji Vám všem minimum „Nekrásných ztrát“ a vědomí pravých hodnot. Blaze těm, kteří znají skutečnou hodnotu věcí a vztahů a pečují o ně. :)

 

 

Sdílet

Komentáře

kacarovi3 Roberte,díky,hodně pravdivé.Pavel.

Padre Poklad je v nádobě hlněné...

martina007 Krásná slova, Otče. Pokud by to bylo možné, prosím Vás o modlitbu za mě, neboť jsem také v poslední době utrpěla ztrátu, která mě moc bolí. Hodně jsem milovala, ale asi jsem brala jako samozřejmost to krásné, co jsem měla. Všechny ztráty moc bolí, hlavně když chybí možnost komunikace s tou druhou osobou. Děkuji.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio