Zkoušky

„A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky…“

Zkoušky – možná pro mnohé docela aktuální téma. Chci Vás pozvat k zamyšlení nad textem Písma. Třeba vystoupí z knihy a dotkne se toho, co v těchto dnech prožíváme.

„Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději „na dědictví, které nepomine, (na dědictví) skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi;“

protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.

A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky,

aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. „Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti;“

až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.“

(1Petr 1,3-9)

Jásání při vidině zkoušek? Můžeme připustit nějakou radost, když se na člověka něco valí? Studenti většinou ne, učitelé už vůbec ne… A jako lidi – když vidíme nějaké životní zkoušky, tak už vůbec ne...

Chtěl bych vám nabídnout 3 pohledy na toto slovo Písma...

1. Mnoho lidí vnímá životní zkoušky jako ve škole – buď student umí, nebo neumí – je ohodnocen 1 nebo 5(4), nebo umí trochu (3), skoro umí (2)…

Když ale Bůh dopustí na člověka nějakou zkoušku, tak ne proto, aby viděl, jak na tom jsme… Jestli vydržíme, nebo selžeme.

Myslím, že každá zkouška má svůj úkol – abychom vyrostli.

Ve škole to je taky – úkolem zkoušek nejsou známky, ale nabyté vědomosti. Známka není podstatná – podstatný je cíl – abychom „vyrostli“, stávali se vzdělanějšími… Jen dítě se učí pro známku, dospělý člověk z jiného důvodu.

Když Bůh dopustí na člověka nějakou zkoušku, tak jen proto, aby člověk vyrostl, dozrál, popošel na cestě víry.

Podstata zkoušky je krok – krok dopředu.

Úspěchy a neúspěchy – nejsou až tak důležité – důležité je, jestli jdeme k cíli.

Medik může jásat, že udělá nějakou zkoušku poté, co se neučil, ale v kritické chvíli selže a někomu ublíží… Podvod se nevyplácí.

Zlato (jak jsme slyšeli v Písmu) se nedává do ohně, aby se vyzkoušelo, jestli to zlato je anebo není – ale proto, aby bylo vyčištěno.

Je naším cílem nechat se očistit, nebo vyhnout se očištění? Chceme být ryzí, nebo se chceme zachovat – hlavně aby to bylo bez bolesti, bez práce, bez snažení?

2. U každé zkoušky je důležité mít odstup. To abychom viděli cíl.

Nedávno jsem byl v nemocnici u mladého člověka, který se octl ve vážném ohrožení života – ležel po těžké operaci „na přístrojích“ v umělém spánku. Modlil jsem se „jako“ o život – spolu s celou rodinou. Všichni jsme si přáli jediné – aby tento člověk, kterého všichni máme rádi, přežil.

Když jsem stál u té postele, viděl jsem člověka v bezvědomí, spoustu hadic, drátů, monitory životních funkcí a já tam vzýval Ježíše – a prosil – povídal jsem Bohu o té rodině… Všechno ostatní šlo najednou stranou. O tom bych chtěl mluvit...

Kolik malých problémů a starostí nás dokáže rozhodit – že se přestáváme soustředit na to podstatné.

Na dobrý život, na život s Bohem, na spásu…

Cíl zkoušky je spása, jak jsme slyšeli v tom čtení – cílem může být život – dobrý život… Ostatní cíle jsou jen dílčí epizody – a je dobré od nich mít odstup. Když nejde o život, nejde o nic…

Odstup nám dokáže dát určitou lehkost při zvládání zkoušek.

Možná, že kdybychom věděli, že o to podstatné (o Boha a o náš život s Bohem) nepřijdeme, zvládli bychom toho daleko víc – a s lehkostí a vírou.

3. Když na nás dolehne nějaká zkouška, nejsme v ní sami. Chrání nás Boží moc – jak jsme slyšeli – a jestli jsme před nějakou zkoušku postaveni, tak máme šanci, že na jejím konci bude něco lepšího, než na začátku.

Není žádná zkouška, o které by náš Bůh nevěděl. Není bolest, kterou by spolu s námi neprošel, nejsou otázky, které by si spolu s námi nepoložil. V takového Boha věříme, to je naše víra. O tu se můžeme opřít ve všech zkouškách – školních i životních.

Radost, která nám byla slíbena, vnímání skutečného cíle našeho života, odstup od těch našich dílčích zkoušek, kterými musíme projít i Boží pomoc…

To je to, co nám Bůh v Písmu nabízí, a my si to můžeme přát a vyprošovat.

Ať se Vám ve Vašich zkouškách daří – Bůh je s námi. :)