P. Robert Bergman

4. neděle adventní - Bože, dej nám pokoj.

22. 12. 2012 22:35
Rubrika: Promluvy

1. ČTENÍ Mich 5,1-4a
Čtení z knihy proroka Micheáše. 
Toto praví Hospodin:
„A ty Betléme Efratský, maličký jsi mezi judskými městy, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k izraelským synům. Bude stát a pást v Hospodinově sile, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.“

---

V prvním čtení jsme slyšeli velmi zajímavou větu: „On sám pak bude pokojem.“

 

Pokoj – to je věc, která se v dnešní době zoufale nedostává.

Tvrdíme, že advent je dobou ztišení, ale popravdě neznám hektičtější dobu, kdy bychom za tak málo času potřebovali stihnout tolik věcí.

 

A my, křesťané, nejsme vyjímkou. Snažíme se připravit vše, aby to na vánoce doma bylo pěkné, bohaté, jídlo, cukroví, stromeček, dárky…

A tak se v adventu ukáže ve velkém přesně to, co prožíváme po celý zbytek roku v malém – nemáme v srdci pokoj.

 

Chtěl bych Vám teď nabídnout čtyři pohledy na to, co pokoj může znamenat. Třeba se mi aspoň podaří vzbudit jednu konkrétní touhu.

 

Pokoj, jako nadhled nad problémy. Pokoj v srdci znamená, že i když se díváme na problémy, které nás potkávají a které musíme řešit, tak tyto problémy nejsou – jak se říká – na kůži, ale máme od nich určitý odstup. Když máte v blízkosti něco žhavého (a ty naše problémy dokážou být žhavé a pálivé), tak čím je ta věc blíž, tím to víc pálí. Kdo pečete v těchto dnech cukroví, tak přesně víte, o čem mluvím.

A jistě mi i dáte za pravdu, že není problém upéct cukroví – není problém uklidit byt – není problém vymyslet a sehnat věci, které udělají radost našim blízkým – není problém koupit kapra – ale je problém udělat tohle všechno najednou. Pokoj, o kterém dnes uvažujeme, dokáže způsobit, že budete vědět, že našim cílem není tohle všechno udělat, ale že naším cílem je setkat se s Kristem. A tyhle vnější věci – ano, jsou důležité, ale není to podstata (alfa a omega) vánoc. Nadhled, který nám dokáže dát vnitřní pokoj, v nás vybuduje určitou míru tolerance. Když k nám přijde Ježíš – jehož narození si připomínáme – tak mnoho z našich problémů dokáže ztratit svou palčivost. Přijde ten, který je nazýván Dárce pokoje.

 

Druhým pohledem je pak pokoj, jako důvěra v Boha. Když se podíváme, kolik toho musíme udělat a za co všechno neseme zodpovědnost a jak se některé věci nedaří, tak nám může být dost úzko. Ale je tu Bůh, který má věci pevně v rukou. Co věci – ale nás, naše životy. A pokud my sami Krista neopustíme, tak nás (jak říká Písmo) nikdo z jeho rukou nevyrve. A to je další zdroj pokoje. Důvěra, že Bůh má mě pevně ve svých rukou, a že na mě v předvánočním shonu nezapomene, to je veliká a důležitá věc. Vzpomínám na vánoční film, jak rodina, která odjíždí na dovolenou, zapomene doma jedno z mnoha dětí – Kevina. Tohle se ale nám nikdy nemůže stát, že by na nás náš Otec zapomněl.  

 

Další vlastností pokoje v srdci je schopnost rozlišit důležité a méně důležité věci. Nabídnu Vám příklad. Uklízíme, abychom to měli doma na vánoce pěkné. A kvůli tomu úklidu jsme často schopni se pohádat s těmi, kdo si třeba ten úklid, nebo jeho načasování nebo intenzitu představují trochu jinak. A co je v té chvíli důležité? Když budeme na sebe naštvaní a budeme se na sebe mračit půlku vánoc v uklizeném bytě? Nebo jsou důležité vztahy? Dárky k vánocům nějak patří, ale ty dárky mají pouze symbolizovat, že máme druhé rádi. Dárek bez lásky – to je věc nanejvýš trapná… Pokoj v srdci dokáže způsobit, že se zastavíme, podíváme se na naše bližní a uvědomíme si, proč slavíme vánoce, že slavíme Boží lásku k člověku. Vánoce jsou svátky lásky – a bez pokoje v srdci nám tato věc úplně unikne. Rozlišit věci důležité a nedůležité – to je umění pokoje.

 

A s tím souvisí poslední, čtvrtý, pohled na pokoj. Pokoj v srdci je to, co se může stát cestou k druhým lidem. Je potřeba nejen uklidit venku (doma), ale je potřeba uklidit také v srdci. Uklidit hříchy, poprosit Boha o odpuštění toho, co se nám nepodařilo. A pak také uklidit v našich vztazích. Právě vánoce jsou pro nás svátky pokoje a odpuštění, svátky hledání cest jeden k druhému. Bez pokoje cestu k druhému člověku, zvlášť vůči tomu, kdo mi ublížil, nebo komu jsem ublížil já – bez pokoje tyto cesty nenajdeme.

 

Vraťme se k příslibu z toho dnešního prvního čtení – On sám pak bude pokojem. Nikde jinde, než u Krista skutečný pokoj nenajdeme. A tak si můžeme položit otázku, jestli onen pokoj od Krista vůbec čekáme a jestli právě pokoj u Krista hledáme.

 

To je totiž také advent. Čekání a těšení se na Krista. Jenže jak najít pokoj, když v některých chvílích Krista vůbec nehledáme?

 

Občas říkáme druhým lidem: „Dej mi pokoj…“

Škoda, že to neříkáme Bohu – on by nám ten pokoj totiž skutečně mohl (narozdíl od druhých lidí) dát.

 

Až přijdete domů a zeptají se vás – o čem pak bylo kázání? A vy odpovíte: „O pokoji v srdci…“ Tak se Vám možná budou trochu smát – zvlášť ti naši nejbližší velmi pozorně vnímají, kdy ten pokoj v srdci máme, a kdy ne…

 

Řekněte raději – dnes jsme se při mši setkali s Tím, kdo dokáže i ten největší předvánoční zmatek proměnit v pokoj.

Zobrazeno 3129×

Komentáře

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio