1. neděle adventní C
EVANGELIUM Lk 21,25-28.34-36
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl svým učedníkům:
„Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“
Jak nemá být naše srdce zatíženo pozemskými starostmi? To opilství a nestřídmost – to bychom ještě pochopili a jistě se tomu vyhýbáme.
Ale jak nemá být naše srdce zatíženo pozemskými starostmi? Žijeme ve světě, pracujeme, pohybujeme se, musíme jíst, musíme někde bydlet, máme lidi, o které se musíme starat...
Jak to Ježíš myslel?
V této řeči Ježíš mluví o konci časů. Znamení na nebi, úzkosti a bezradnost národů...
Co se Vám odehrává v myslích, když tato Ježíšova slova slyšíte?
To je totiž velmi důležité – i pro Váš život víry, i pro Vaše prožívání adventu.
Chtěl bych se tady podívat na dvě možnosti, co se nám v našich myslích teď může odehrávat.
První možností je strach. Mnoho lidí se bojí konce světa a úvahy o něm v nich vzbuzují velkou úzkost.
Podobně jak jsme to slyšeli v tom evangeliu: na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje.
Druhou možností, co v nás mohou Ježíšova slova vzbudit je odpověď na Ježíšovu výzvu: vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
V čem je rozdíl?
První skupina jsou lidé, kteří se na Ježíšův příchod z nějakého důvodu netěší. Druhou skupinu pak tvoří lidé, kteří ví, že jejich život je pevně v Božích rukou, a že se konečně setkají se svým Bohem a vejdou s ním do života bez konce.
Troufnu si dokonce říct, že hranici mezi těmito skupinami tvoří skutečná živá víra v živého Ježíše Krista.
V prvním čtení jsme slyšeli, že Bůh splní svůj slib. Zde je myšlen hlavně slib Mesiáše – vykupitele lidí z nadvlády Zla.
Ale myslím, že v tomto místě, můžeme vidět i slib, který nám náš Bůh dal při křtu, kdy jsme se stávali Božím lidem. Slib, že on Bůh, bude naším Bohem. Že když nám dal život, dal nám i svého Syna. Že se o nás postará a dá nám život bez konce a že dostaneme všechno, co pro něj potřebujeme. Dal nám zaslíbení, že se nás ujme a že nás zachrání – dá nám spásu.
Splnění Božího příslibu je pro nás – nebo by mělo pro nás být – nebo pro nás být může – velikou nadějí a velikou jistotou i v těch našich pozemských starostech.
Ať už náš pozemský život dopadne jakkoliv, ať nás potkají starosti, trápení, nebo dokonce i nějaký ten konec světa (...) tak Bůh si pro nás přijde a nabídne nám daleko víc, než jsme schopni si vůbec představit.
Možná to zní příliš krásně. A ještě krásnější je svoboda, kterou nám tímto příslibem náš Bůh dává. Nemusíme žít ve strachu, nemusíme žít v beznaději, nemusíme žít v bezradnosti. A žádná z těch starostí, které dnes musíme řešit, nebudou mít poslední slovo a všechny jednou skončí a bude nám dobře.
Vstupujeme do adventu. Doby očekávání, doby přípravy, doby naděje.
Kéž znova překročíme a obnovíme naši hranici víry, která nás povede přes všechny starosti tohoto světa za Kristem.
ó, sourozenci moji drazí, ještě že vás člověk má...
:D baže máte pravdu... semtam :p
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.