Slavnost Krista Krále - Ty nejsi král...

Dnešní promluva nenavazuje přímo na evangelium - ale přesto v něm pozorný čtenář / posluchač mnohá evangelní témata nalezne. :)

Církev završuje slavení liturgického roku slavností Ježíše Krista Krále. Skoro ve všech českých kostelích se zpívá písnička: „Ježíši Králi nebe a země…“ Já se přiznám, že jsem trochu nesvůj – protože se bojím, že všichni zpíváme něco, čemu až zas tak moc nevěříme, a nebo něco, o čem moc nepřemýšlíme. Nevím, co je horší…

Možná nám někdy smysl této slavnosti může trochu zastřít ten pojem král. Nejde o obnovení monarchistické vlády ve státě a už vůbec nám nejde o to, nostalgicky si zavzpomínat na doby, kdy se panovníkovi prokazovala veliká úcta a on jezdil ve vyzdobeném kočáře mezi svými poddanými. Paradoxně podobné obrazy můžeme vidět i dnes.

Ale jak v této představě můžeme vidět Ježíše Krista? Když se řekne král, nebo možná vhodnější termín – vládce, tak si vybavíme nějakou personu, osobu, která má ve státě nejvyšší moc, je jí prokazována patřičná úcta, má kolem sebe mnoho dobře zaplacených vykonavatelů své vlády, má policii, soudy, své instituce, které zajišťují chod jeho říše.

Ale je takový náš Král? Takový rozhodně ne. Bývá zvykem tento den ukazovat ikony nebo obrazy JK, jako Pantokratora, jako vševládce ve zlatém rouchu a oslavovat jeho svrchovanou moc. A ta silná slova – „Ježíši Králi, nebe a země…“ No na nebi to ještě jde, to nevidíme, ale to co vidíme okolo nás – ale hlavně v nás – tam to s tou vládou nebude tak jednoduché. Když budeme pravdiví, a taky trochu pokorní, tak musíme uznat, že:

Ježíš Kristus není Král – tam, kde dáváme přednost hříchu před dobrem.

Ježíš Kristus není Král – v oblastech našeho života, které před ním uzavíráme.

Ježíš Kristus není Král – ve chvílích, kdy náš život prožíváme bez jeho vlády a vládneme si sami.

Ježíš Kristus není Král – pokud jej odmítáme ve svátostech – v Eucharistii a ve sv. smíření.

Ježíš Kristus není Král – když nejsme ochotni naslouchat jeho hlasu v Božím slově.

Ježíš Kristus není Král – když se ke svým bratřím a sestrám chováme se záští jako k nejhorším nepřátelům.

Ježíš Kristus není Král – když ho nedokážeme vidět v trpících… jak jsme to slyšeli v dnešním evangeliu.

Ježíš Kristus – možná Král je, ale to jeho království je často prázdné a pusté…

Možná bychom ale neměli zapomínat na to, že jediný trůn JK, který mu lidstvo dopřálo, byl vyroben ze dřeva, a JK na něm byl jako zločinec zbitý a zostuzený přibit železnými hřeby.

Ale ano, takový je náš král. Žádná pompéznost, žádné zlato, žádné diamanty – místo toho všeho obraz té největší lidské bídy a ubohosti. To je náš Král. Ježíš Kristus, který na sebe dobrovolně vzal úplné lidství – život člověka s jeho bolestí a bídou. A vláda Krista – to není zákonodárná a policejní moc - ale je moc pravdy, moc lásky, moc víry a moc naděje.

Když se podíváme na svět okolo nás, tak můžeme vidět, že to bývá přesně opačně. Vládci vládnou a poddaní pracují a prožívají bídu a těžkosti života. Ježíš Kristus, jako skutečný vládce se k lidem sklonil a vzal na sebe jejich kříž – náš kříž...

Vznešenost našeho krále JK spočívá v jeho velikosti a moci a také v jeho lásce k malému člověku. A tuto moc mu nikdo nevezme.

Je na nás, jestli ji přijmeme. Záleží na nás, jestli mu svěříme vládu nad sebou – pak máme příslib radosti a dobrého života – nebo ne...

Pane Ježíši Kriste, Králi, Ty nejsi můj král. Nejsi můj vládce.

Nejsem hoden tě takto nazývat.

Protože já jsem jen ubohý člověk, který si chce vládnout sám.

A spíš než jako tvůj poddaný si připadám jako rebel, který se tvé moci vzpírá.

Obdivuji tvou velikost, která mě svrchovaně převyšuje.

Skláním se před tvou láskou k člověku, které já nikdy nebudu schopen.

Uznávám, že tvá vláda vede k dobru všech lidí.

Pane Ježíši Kriste, Ty nejsi můj král. Nejsi můj vládce.

Ale z celého srdce tě prosím, abys posílil mou slabost, a aby ses mým králem a vládcem stal. Amen.