Mez33A - Megahřivny

EVANGELIUM Mt 25,14-30

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:

"Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.

Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'
Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."

33. neděle v mezidobí A

V evangelním úryvku jsme slyšeli o hřivnách.

Je to vlastně váhová jednotka drahých kovů – někdy se jí také říká talent. Není jednoduché určit její moderní ekvivalent. Někteří biblisté se domnívají že jedna hřivna byla rovna 6000 denárů – a denár – to byla mzda dělníka za jeden den. Když to spočítáte, tak z toho můžeme dostat mzdu dělníka za 15 let. Kolik by to mohlo tak být? Počítal jsem to a vyšlo mi zhruba 2 mil. Kč.

Jednomu služebníkovi dal tedy 10 mil., 4 mil. a 2 mil. Kč. To nám může nabořit takovou naivní představu nějakých umouněných popelek, kteří dostali pár mincí na to, aby je nějak rozmnožili. Byli to služebníci – ekonomové, kteří byli zvyklí pracovat s penězi – a jejich jasný úkol zněl – investovat... To uměli. Vidíme že dva z nich toto jmění zdvojnásobili – jen ten třetí se na to vykašlal...

S tímto podobenstvím je ale spojena ještě jedna mylná představa – nejen velikost a postavení těch služebníků. Když se řekne hřivna, nebo talent, tak se asi většině lidí vybaví nějaké konkrétní nadání. Boží dary, jak někdy říkáme, které by v nás neměli zaniknout nebo ležet ladem. Většině lidí se vybaví, že někdo hezky zpívá, umí malovat, má smysl pro humor, má šikovné ruce nebo talent na jazyky. Možná jste slyšeli mnoho kázání na toto téma, jak je potřeba to rozvíjet...

Ale to je osudový omyl. To že někdo hezky maluje může být sice Božím darem, ale Ježíš zde mluví úplně o něčem jiném. Tušíte, kdy Ježíš toto podobenství vyřkl? Při které příležitosti? Schválně se můžete podívat do Písma – do té 25 kapitoly a na začátek 26, kde končí tuto svou řeč. Říká svým učedníkům: „Víte, že za dva dny budou velikonoce a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován...“ Znova si poslechněte první větu tohoto podobenství…

Neříká vám to nic? Kdo je ten, co se vydává na cesty – na dlouhou dobu pryč? To není jen obraz, nějaké zbožné řečičky, ale jasná realita – Ježíš je ten, kdo svěřuje to, co má svým učedníkům – lidem, kteří v něho uvěřili – a tím pádem i nám... On ví, že má před sebou dva dny – no, mohli bychom říci života, ale také bychom mohli říct utrpení... a dává odkaz svým učedníkům...

A co že jsme od Ježíše vlastně dostali? Je toho hodně. Dar života, dar víry, dar vztahů, nabídku věčného života, přátelství, možnost odpuštění hříchů, bezpodmínečné přijetí... a myslím, že bychom mohli dlouze a dlouze pokračovat.

Dokonce i my sami jsme Božími hřivnami. Něčím, co nemá někde vejít v zapomnění dějin, ale něčím, co má být zhodnoceno a má přinést užitek.

Jsme vzácní v Božích očích... I přes naši slabost a nedokonalost. Jsme vzácní... Ježíš za každého prolil krev...

Ale přesto se někdy chováme jako ten třetí služebník a vůbec si neuvědomujeme význam Božího daru a úkol, který je s ním spojen. A prostě ten náš život prožijeme, bez nějakého zvláštního vztahu k Bohu, bez vděčnosti, bez využití těch schopností pro našeho Pána. Jakoby ten náš život byl jen a jen náš... Žijeme si jen pro sebe, a pro Boha, nemáme téměř žádné místo – možná pár minut večerní modlitby a hodinu za týden v kostele...

Ještě jedné věci si v tom podobenství můžeme všimnout – kdybyste je měli, asi ne :) ale dejme tomu, kdybyste měli 16 mil. Kč, a chtěli je nějak investovat – komu byste je ze svých přátel svěřili? Vašich, peněz – ne cizích – ten člověk je také dal „ze svého“, jak jsme slyšeli. Komu byste je svěřili?

Pravděpodobně jen člověku, kterému byste hodně důvěřovali. Hodně důvěřovali. Že vám s těmi penězi nezmizí jako pan Kožený s penězi privatizačního fondu na Bahamy. Čím větší majetek, tím více důvěry. A vidíte, že Ježíš, když sám sebe vydává za naši spásu a svěřuje nám tak velký dar (života, moci nad zlem...) tak nám ukazuje, že nám hodně důvěřuje. Důvěřuje nám, že tento dar někde nazakopeme, ale že jej patřičně zhodnotíme. Že budeme jeho lidem, který si tak veliké důvěry svého Boha dokáže vážit.

Jeden ten služebník přecejen zklamal – jak jsme na tom s využíváním Božích darů my?