Mez32A - Moudré a pošetilé družičky

EVANGELIUM Mt 25,1-13
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
"Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.'
Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."

32. neděle v mezidobí

V evangeliu jsme slyšeli dost známé podobenství o dvou skupinách žen. Byly to družičky, které měly jeden zvláštní úkol – být připraveny, až půjde svatební průvod (v Ježíšově době trvala svatba dlouho) a doprovodit ženicha s nevěstou do domu, kde proběhne několikadenní oslava.

A Ježíš nám tady předkládá dvě skupiny. Jedny družičky, které si vzaly lampy a olej a druhé, které si vzaly jen lampy. Když se nad tímto podobenstvím nezamyslíme, tak se nám může zdát velmi tvrdé – kvůli nějakému oleji je ten ženich docela drsným způsobem odmítne vpustit dovnitř: „Neznám vás“. To kvůli tomu oleji? Kvůli tomu, že nemyslely ekonomicky?

Na první pohled je rozdíl mezi těmi prozíravými a těmi pošetilými jeden – vlastně dva. Jedny měly olej, druhé ne – a jedny vešli na hostinu a druhé tam vpuštěny nebyly. Ale je tam ještě jeden rozdíl – a můžeme ho vidět na dvou slovech - ty pošetilé, když přijdou a najdou zavřené dveře, tak volají: „Pane, pane.“

Možná si vzpomenete na Ježíšova slova o tom, že ne každý kdo mu říká Pane, pane, vejde do Božího království. A tady to máme ukázané na podobenství. Klíčovou otázkou je, jestli ty družičky považovaly toho ženicha za pána. No, sice mu tak říkají, ale při té přípravě, když se vypravovaly ze svého domu, tak asi těžko. Ty si tak možná říkaly – co se budeme tahat s olejem, nakonec ho potáhneme zbytečně, ono to nějak dopadne. To je to, proč nemohly na tu svatbu. Ony se přetvařovaly. Volaly: „Pane, pane“, ale v běžném životě jednaly, jako kdyby žádného pána vůbec neměly. Vidíte – nejsme družičky, ale tohle podobenství je o nás.

Ježíš v tom podobenství používá olej. Mnoho církevních otců tvrdí mnoho názorů, co by tím olejem mohlo být – jestli dobré skutky, víra, co má člověk rád... Ale ono je to v podstatě úplně jedno. V podobenství nikdy nemůžeme vyložit alegoricky úplně vše. Ten olej je pouze symbol připravenosti – lampa bez oleje je k ničemu.

Takže když si to shrneme, tak tu máme dvě skupiny – družičky, které byly připraveny posloužit a mohly vejít na hostinu, a družičky, které připraveny nejsou a které si mysleli, že buď pán přijde ve dne, kdy ho budou čekat anebo, že ho nějak „ukecají“ – a ty vejít nemohly.

A to zajímavé na tom je, že když se podíváme na křesťany, tak to můžeme vidět úplně stejně.

Dvě skupiny – křesťany, kteří jsou připraveni Bohu a počítají s Božím přicházením do jejich života a mohou vejít do Božího království a křesťany, kteří připraveni nejsou a kteří si myslí, že Bůh přijde do jejich života, až se jim to bude hodit, anebo že jo nějak „ukecají“.

Já si myslím, že před Božím královstvím, bude hodně těch, kdo tam budou volat „Pane, pane“, ale dovnitř vejít nebudou moci.

S trochou trpké ironie si mohu říkat – co by se na průběhu podobenství změnilo, kdyby si s sebou nebraly ani ty lampy? Asi nic... Možná by aspoň nebyly tak unavené. A zbytečně...

Co si z toho můžeme odnést my?

Můžeme se podívat do našeho života – třeba na ten uplynulý týden a můžeme si ve chvilce promítnout, co všechno jsme v něm dělali. Třeba jak jsme prožili slavnost všech svatých, svátek věrných zemřelých, jak jsme prožívali práci, školu, naše rodiny, náš volný čas, naši modlitbu... V kterých těch chvílích znělo v našem srdci to: „Pane, pane“. Přesně takové to „Pane“, které zaznívá, když se modlíme při slavení mše v kostele. Ten náš každodenní život není nic jiného než chystání oleje. A na konci to prostě bude tak, že ho někdo mít bude, a někdo ne. Jak vidíme na tom podobenství, jsou věci, které prostě před Bohem nevysvětlíme.

Když bude rozpor mezi tím, jak žijeme všední život a mezi tím, kam směřujeme, tak prostě nevejdeme. To je realita, kterou my se snažíme nevidět, a kterou se nám Ježíš snaží ukázat.

Tady nejde o nějaké zásluhy, nějaký náboženský výkon, ale o pravdivost života. Buď Bůh a dobro (jakožto cesta k Bohu) naším pánem je, a pak budeme mít ten olej, protože si ho připravíme, nebo prostě ne. Budeme se divit, kolik oleje budou mít u brány do Božího království mnozí „nevěřící“, kteří vyznávali i dělali dobré skutky a následovali dobro (aniž by tušili ke komu vede)...

Je to dobré – ten ženich (budeme-li se držet toho podobenství) ještě nepřišel – stále je na cestě. A chce každého z nás pozvat na tu svatební hostinu.

Přemýšlel jsem, kde je v tom podobenství Ježíš. Možná je tam ještě jedna (nezmíněná) družička, která by s sebou raději táhla  víc oleje, nejen pro sebe, ale i pro ty ostatní bratry a sestry, aby mohli být v Božím království všichni...