P. Robert Bergman

Domácí adventní srdeční obnova

23. 11. 2011 7:46

 

Asi jako každý rok, tak se i letos asi bude mnoho mých kolegů kněží na začátku adventu rozohňovat, že advent není obdobím komerce v obchodních domech. Ale mě spíš než obchodní domy zajímají lidé – křesťané – kteří dojdou k tajemným vánočním svátkům uštvaní, vnitřně rozervaní a unavení. Ano, jistě, nějaký ten úklid, vánoční dárky, cukroví, stromečky – to všechno k vánocům nějak patří, ale pravá vánoční radost a pohoda na nich nestojí.

 

Nepomůže nadávat, nepomůže upozorňovat na to, co advent není – pokud není nabídnuta alternativa – možnost, JAK dobře advent prožít. A to je cílem tohoto článku: nabídnout alternativu.

 

Advent je liturgická doba, kdy se můžeme připravit na slavení vánoce. A to jsem bral jako výzvu k napsání tohoto článku. Ještě když jsem byl asi před 9 lety v semináři, tak jsem připravoval pro některé lidi tzv. adventní duchovní obnovu. Obnovu, na kterou nikam nemuseli jezdit, ale mohli jí prožít sami ve svém domově. A jejich svědectví, že to „funguje“ mě utvrdilo v tom, že i advent v dnešní době se dá prožít pěkně a efektivně.

 

Důležité na začátek: adventní duchovní obnova není o tom, co uděláme my (co udělá člověk). Ale je o tom, co v životě člověka udělá Bůh. A celá obnova má jediný cíl – disponovat pro Boží působení. Nejde o to, co si odepřeme, nebo o to jaký čas si na Boha vyhradíme, ale o to, jak otevřeme Bohu naše srdce a necháme ho, aby i do našeho života „pronesl svoje Slovo“. Advent je období očekávání Mesiáše – a stejně jako svět nemocný hříchem očekával Ježíše, tak i naše duše si uvědomují svou „nemoc“ (bezmoc) a čekají, že Bůh přijde nejen na naší zemi, ale hlavně našeho života. Každý z nás by v adventu měl být Marií, která očekávala veliké věci, očekávala, že skrze její souhlas přijde na svět Boží Syn. Naše příprava na vánoce je v první řadě očekáváním Božího zásahu. Bůh nepotřebuje naše skutky sebezáporu, ani naše modlitby – potřebujeme je my – proto abychom v srdci probudili reálnou a pravdivou touhu po Bohu – Bůh na ní mohl odpovědět.

 

Doba očekávání je v křesťanské tradici spojená s postem. Podobně jako před Velikonocemi, má i doba před vánočními svátky charakter postu (viz např. tradiční konzumace ryby na štědrý večer). Půst není dieta, ale snaha člověka skrze vnější věci posilovat svou vůli a dávat tak i vnějšími projevy najevo touhu po obrácení. Ale i půst je důležité správně uchopit. V dnešní době nemá téměř žádný smysl postit se od masa – jednak už pro nás maso nemá charakter svátečního pokrmu, a jednak uzeniny, které se dnes běžně nakupují, s masem kamarádí pouze v procentech. A to už vůbec nemluvím o tom, že ceny např. sýrů cenu masných výrobků s přehledem převyšují. Jak v dnešní době prožívat půst? Navrhuji dvě věci.

 

První z nich je televize. Televize je velký „žrout času“ a také žrout lidských a psychických sil. Půst od televize má několik účinků – jednak ušetřený čas, jednak soustředění (po sledování TV je např. téměř nemožné se modlit – člověk není schopen se soustředit na Boha), a pak je to také zdroj ticha. Adventní ticho – to je věc nesmírně těžká, ale také nesmírně krásná. Mám zkušenost, že v tichu vnímá člověk věci daleko jasněji a hlouběji. Myslím, že téměř žádný TV divák si nepřizná, že by na TV mohl být závislý, ale je málo těch, kteří vydrží téměř 4 týdny chodit kolem vypnuté televize. V adventní obnově ale nejde jen o „bobříka Beztelevize“ – jde o vnitřní ticho a očekávání. Píšu sice o TV ale to samé platí i pro ostatní „zvukové kulisy“, počítače, internet, hry, sociální sítě, ano, i pro signály.cz. Kolik času jsme schopni věnovat virtuálnímu světu internetu. A od počítače odcházíme unavení, vyprázdnění, neschopní být v tichu s Bohem.

 

Druhou formou postu, kterou bych pro advent navrhoval, je půst od alkoholu. Pro některé lidi je to naprosto samozřejmá věc – pro někoho ne. Alkohol je věc dobrá, a jistě je Božím darem, který když se využívá v dobré míře, neškodí. Ale také je to věc, která ovlivňuje člověka a jeho myšlení, chování a vnímání. My chceme, aby bylo naše myšlení, vnímání a chování v adventu ovlivňováno, ale Bohem, ne alkoholem. Pro někoho to může být symbolické gesto, pro někoho skutečné sebezapírání.

 

Nutno ale dodat, že pro dobré prožití adventu půst nestačí. To je pouze první krok. Krok, při kterém něco získáme, a co je nutné dále zpracovat. V první řadě získáme čas. Ten můžeme věnovat Bohu, druhým lidem nebo sobě.

Bohu můžeme věnovat čas v naslouchání. Ano, i k nám Bůh chce promlouvat – v modlitbě, v četbě a meditaci Písma. S Bohem můžeme začínat každý (adventní) den, a s Bohem jej můžeme i zakončit (v díkůvzdání, v prosbách a lidi a událost, které jsme ten den potkali). Myslím, že každý adventní den, ve kterém nezaslechneme Boží slovo, kdy neotevřeme Písmo a nenecháme Boha promlouvat do našeho života je dnem ztraceným, protože tam Ježíš (Boží slovo) nepřišel.

 

Kolik předsevzetí při svátosti smíření se týká času na modlitbu. Advent je ideální doba – ani ne moc dlouhá, ani ne moc krátká – pro to, aby si člověk vypěstoval návyk na modlitbu. Každý den – nekompromisně – vyhradit si čas na Boha a na duchovní život. Startovací čas – 20-30 minut – každý den být s Bohem tuto krátkou chvíli. Mluvit s Bohem o svém životě, o tom, co se v uplynulém dni podařilo, co ne, o lidech, se kterými se setkáváme a na které myslíme... Přečíst si kousek z Písma, kapitolu z nějaké duchovní knížky. Je nanejvýš praktické vyhradit si stálý čas – třeba hlavní „televizní“ čas – mezi 20 a 21 hodinou večerní. Jsme ochotni tento čas nekriticky věnovat zábavě – proč by nemohl v adventní dobu patřit Bohu?

 

Je dobré ráno den s Bohem začínat, a večer končit. Pro někoho je lepší větší modlitba ráno, pro někoho večer. Ale to neznamená, že by nemohl „večerní typ“ křesťana začít den s Bohem a „ranní typ“ večer Bohu poděkovat. Jak je těžké Bohu někdy věnovat pár minut, a jak moc to je v životě a v běžném dnu vidět.

 

Dalším dobrým „plnidlem“ uvolněného času dokáže být duchovní četba. Každému, co mu vyhovuje. Dá se sehnat mnoho knih, které dokážou odpovídat na otázky, které si nosíme v našich srdcích. A které jsou schopny udržet naše přemýšlení a jádro duše u Boha.

 

Za časů našich předků bývali v ranních hodinách – ještě před prací a před školou – tzv. rorátní mše. Jsem moc rád, že se v mnoha farnostech k této tradici vracíme, protože den, který začíná v Boží blízkosti a ve kterém jako ozvěna zní krásná slova naděje a očekávání, je prostě snazší. Ale ne vždy rorátní mše ve všech farnostech jsou a není možné se všech zúčastnit. Ale je možné prožít mši v Adventu i ve všední den – zvláště pro ty, kteří chodit na bohoslužby ve všední dny zvyklí nejsou. Proč? No přece kvůli tomu, aby člověk byl v Boží blízkosti – aby mohl přijmout Eucharistii. Když ne každý den – to chápu, že je v běžném pracovním i školním procesu velmi těžké – ale aspoň obden. Nezáleží na knězi, nezáleží na věkovém průměru ani hudební kvalitě zpívaných písní. Záleží na ochotě srdce člověka investovat čas do setkání s Bohem.

 

Advent je čas, kdy se více než jindy můžeme věnovat vztahům. Ať už lidem, kteří potřebují naši pomoc – chystání na svátky je náročné na přípravu domácnosti a každá pomocná ruka se hodí (natožpak pár), nebo i lidem, se kterými prožíváme naše vztahy více nebo méně napnuté. Advent je skvělá doba na smíření – na prosbu o odpuštění, a odpuštění, na smíření. Těžko si představit, jak přicházíme pozdravit nově narozeného Krále s nenávistí a neodpuštěním v srdci. Je velmi praktické vstoupit do adventu se seznamem lidí, kterým jsme ublížili, nebo kteří ublížili nám – a víc než během roku se za tyto lidi modlit – a případně je i poprosit o odpuštění (odpustit). Všední dny „během roku“ v nás tyto vztahy překryjí, a my je máme „zakonzervované“ v našich srdcích, jako cysty, které nám otravují život „zevnitř“.

 

O vánocích bývá zvykem vzájemné obdarovávání se. Sháníme dárky pro naše blízké, přemýšlíme, co by se jim mohlo hodit, co by jim udělalo radost. Možná méně přemýšlíme nad tím, že ten náš dar má být vyjádřením naší vzájemné lásky. Možná proto bývají dárky víc drahé a exkluzivní, a méně „laskavé“. Pamatuji si jeden úžasný příklad z mého života, kdy jsem pro blízkou osobu sháněl a vymýšlel úžasné dárky, ale bezprostředně před vánocemi jsem se s tím samým člověkem dokázal kvalitně pohádat. Vánoce nevánoce, dárky nedárky...

 

Bývá dobrým zvykem přijmout před vánocemi svátost smíření. No, trochu teď musím krotit svou povahu, která se ve mě bouří  a myslí si, že lidé chodí před Vánocemi ke zpovědi ani ne tak kvůli Bohu, ale kvůli sobě, aby měli od milého Boha „aspoň o vánocích pokoj“, aby jim jejich svědomí nevyčítalo jejich viny. Já bych navrhoval zajímavější věc – jít ke svátosti smíření hned v počátku adventu. Ke zpovědi, která bude třeba trochu hlubší, více připravená, a více vyjadřující touhu „obrátit se“ k Hospodinu. Nepochybuji o tom, že je pak velikou posilou pro celé adventní snažení. A v případě potřeby se dá jít i před Vánocemi a případně tam to prožití adventu nějak zhodnotit a odevzdat Bohu – to co se podařilo, i to co ne.

 

Dovolím si nabídnout i jednu praktickou vychytávku – je dobré si to, co chceme v adventu dělat, napsat a umístit tak, aby nám to připomínalo. Pro někoho to může být nějaké shrnutí na pracovním stole, pro někoho lístek v Bibli, kterou bere do rukou každý večer, pro někoho připomenutí v mobilu... Kreativitě se meze nekladou. Tato vychytávka je praktická, protože lidský mozek rád zapomíná věci, do kterých se mu moc nechce.

 

Protože jsem dost systematický – dovolím si krátkou rekapitulaci nápadů, které mohou být inspirací.

1. TV (PC, fb, www) – mediální časožrouti

2. AL – alkohol

3. BS – Boží slovo

4. DC – Duchovní četba

5. RM – Ranní modlitba

6. VM – Večerní modlitba

7. EU – Mše – alespoň obden

8. SL – Skutky lásky k lidem – konkrétní pomoc konkrétnímu člověku

9. OD – odpuštění, příp. prosba o odpuštění, seznam lidí, kteří to v mém srdci potřebují

10. SvSm – Svátost smíření na začátku adventu a před vánočními svátky

 

Ono to vypadá snadno a lehce. Ale myslím, že ten, kdo bude chtít celý advent prožít v tomto předsevzetí bude muset vyvinout hodně úsilí – a přesto se mu třeba nepovede vše. Neklesejme na mysli – Bůh nepřišel do vyzdobeného paláce – ale do chléva, kde byli ochotní jej přijmout.

Přeji nám všem, abychom našemu Bohu připravili v letošním adventu prostor, do kterého by mohl vstoupit, uzdravit a napravit to, co uzdravení a nápravu potřebuje. Věřím, že Bůh na naši snahu dokáže odpovědět skrze radost z narozeného Ježíše – ne v Betlémě, ale v srdci každého z nás.

Sdílet

Komentáře

Monika Kudrnová (monnika) Zdravím Vás pane Neužile (@MLML). Jednou jsem dostala od nějakého kněze radu, co dělat, když chci, ale opravdu nemohu jít na nedělní bohoslužbu. Je k tomu potřeba Nový zákon a člověk by si měl někde zjistit, co se na mši bude číst za evangelium. Udělat si klidnou chvíli, přečíst si je, zamyslet se nad ním a pak třeba přidat Vyznání víry. Řekla bych, že se to dá aplikovat i na ostatní mše svaté.
Z vlastní zkušenosti vím, že den pak dostane úplně jinou "šťávu".

Monika Kudrnová (monnika) A moc díky za podněty!

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio